SOLIDIFIKAČNÍ LINKA

Účelem úpravy odpadů stabilizací (solidifikací) je fyzikálně – chemická úprava odpadu, která umožní odstranění takto upravených odpadů uložením na skládce , případně snižuje nebezpečnost tím, že minimalizuje množství škodlivých látek ve výluhu upraveného odpadu. Technologie stabilizace vychází z chemické reakce upravovaného odpadu s vhodným pojivem (odpadní vápno, pálené vápno, vápenný hydrát, cement, odpadní sádra, polysulfidická síra, vodní sklo apod.) za přítomnosti různého obsahu plniv (elektrárenské popílky, stabilizované odpady z odsiřování, odpadní zeminy, písky a jíly, předrcené stavební sutě, organické a anorganické sorbenty apod.) a záměsové vody (odpadní vody) za vzniku stabilizátu (solidifikátu) s vysokým specifickým povrchem, který fixuje těžké kovy a organické látky obsažené ve vstupním odpadu nebo obsažené v plnivech či záměsové vodě. Stabilizační receptura je upřesňována experimentálními zkouškami pro každý odpad individuálně, na základě rozboru vzorku odpadu, plniv či záměsové vody a laboratorního ověření procesu stabilizace. Komponenty (pojiva, plniva a záměsová voda), které budou ve stabilizačním systému použity a jejich množství, závisí na charakteru stabilizovaného odpadu. Cílem experimentálních zkoušek je stanovení receptury solidifikace a ověření, zda výsledný stabilizát (solidifikát) bude vyhovovat podmínkám pro uložení na skládku ve smyslu přílohy č. 7, vyhlášky č. 294/2005 Sb. Bezprostředně po zhomogenizování příslušných reakčních komponentů a upravovaného odpadu v mísících zařízení dochází ke snižování vyluhovatelnosti těžkých kovů a organických látek a začíná proces pozvolného ztužování. Stabilizát ztuhne do 2-3 dnů v celém svém objemu bez odsazování kapalné fáze a postupně tvrdne. Konečných pevností a výluhů je dosaženo asi po 28 dnech. Při sledování vlivu podmínek bylo zjištěno, že nízká vyluhovatelnost zůstává zachována i při probíhajícím ztužování pod vodní hladinou. Případný déšť tedy není ani pro čerstvý stabilizát nebezpečný. Významnou vlastností stabilizátu je jeho malá propustnost pro vodu, která je srovnatelná s propust­ností kvalitních jílů. Proto při volné deponaci stabilizátu nastává spíše jeho obtékání srážkovou vodou než jeho prosakování, takže možnost vyluhování je omezena.